Proč jsem se rozhodla udělat preventivně-vzdělávací kurz

PŘEŽIJ S EMERGENCY GAME – 72 HODIN ZÁCHRANY ŽIVOTA

Když na Ukrajině začaly padat první bomby, zastavil se mi svět. Seděla jsem ve svém bezpečném, pohodlném životě — doma, s manželem a dcerou v teple — a přitom pár set kilometrů od nás utíkaly mámy s dětmi jen s batohem na zádech.
Ten kontrast mě bolel. A uvnitř mě se ozval hlas, který nešlo umlčet:

"Musíš něco udělat."

Nedokázala jsem jen sedět a číst aktuální zprávy. Cítila jsem, že musím jít mezi ty lidi, být tam, pomoci alespoň jednomu člověku. A tak jsem se rozhodla jet do Pražského kongresového centra a nabídnout pomoc — řekla jsem, že mám desetileté vzdělání v psychologii a mohu pomoci lidem utišit jejich psychickou újmu.

Když jsem vstoupila dovnitř, viděla jsem stovky lidí sedících na zemi, unavených, čekajících celé hodiny, nerozumějících ani slovo česky. Zavolala jsem mojí kamarádce, která pocházela z Ukrajiny, ale žila v Česku už 15 let, a byla tlumočnicí. Skrze ni jsem začala lidem pomáhat s překladem. Procházela jsem centrem a oslovovala lidi, kteří plakali, rozčilovali se nebo byli zmatení — a přes moji kamarádku jsem jim vysvětlovala, co je čeká.

Po asi čtyřech hodinách za mnou přišel lékař a požádal mě o pomoc s paní důchodového věku, která se starala o čtyři malá vnoučata. Našli jim ubytování v penzionu na severu Čech a potřebovali, aby se děti dostaly rychle do bezpečí, protože byly v šoku. Okamžitě jsem souhlasila.

Za chvíli ke mně přišla asi 75letá paní a její vnoučata (4 roky, 6 let, 7 měsíců a 5 let). Přišli bez maminky, která musela zůstat kvůli dokumentům. Děti na mě koukaly jako na anděla, třásly se strachem a byly bledé. Skrze kamarádku v telefonu jsem jim řekla, co se bude dít, a že mi mohou věřit. Nastoupili se mnou do auta — dala jsem dětem sušenku a snědly ji, jako by několik dní nejedly. Byly úplně vyhladovělé.

Babička chtěla být statečná, ale když děti v autě usnuly a my měly před sebou hodinovou cestu, požádala jsem kamarádku o další překlad. Paní se psychicky sesypala a začala vyprávět svůj příběh:

Večer šli spát, ale asi ve tři ráno je probudil obrovský hluk, siréna, záblesky světel. Nábytek se třásl a děti plakaly. Nevěděli, co dělat, a tak si sedli na zem. Druhý den si vzali dokumenty a šli k přátelům, kteří měli sklep. Mysleli si, že tam zůstanou den a pak se vrátí domů. Zůstali tam ale v osmi lidech pět dní, než se rozhodli, že musí odejít ze země.

Vydali se s dětmi několik kilometrů na vlakové nádraží do jiné vesnice, protože jejich vlastní bylo zničeno bombami. Na nádraží čekaly obrovské davy lidí v mrazu a nesměli překročit bílou čáru. Čekali několik hodin. Vládl přísný pořádek, aby nevznikl chaos. Jenže těsně před touto paní stál muž, do kterého někdo strčil — voják si myslel, že vyvolává chaos, a prostřelil mu ucho. Děti to viděly a začaly hystericky plakat a třást se.

Poté ženě řekli, že její manžel s nimi jet nemůže. Musela nastoupit jen ona s dětmi. Jejího manžela nepustili — musel zůstat.
S dcerou a dětmi cestovali posledními penězi, vlakem i autem, a spoléhali jen na důvěru v cizí lidi — včetně mě.

Když jsem řídila, uvědomovala jsem si, jak obrovskou zodpovědnost mám za pět lidských životů. Musela jsem být silná a podporovat paní, aby mohla vyprávět. Když jsme dorazili do ubytování, předala jsem je do bezpečí. Děti mě objaly a paní mi stiskla ruku. V jejích očích byla neuvěřitelná odvaha, odhodlání i obrovská bolest. A v tu chvíli jsem se sesypala i já.

Uvědomila jsem si, že školit preventivní kurzy záchrany života je moje poslání.
Po třech letech školení první pomoci jsem se rozhodla vytvořit i preventivně vzdělávací kurz přežití a krizové připravenosti.

Od roku 2022 jsem studovala odborné podklady, navazovala kontakty s experty i diskutovala s lidmi, kteří odešli z Ukrajiny. Dokonce jsem se po 11letém vztahu — z toho dvouletém manželství — rozvedla, abych mohla jít cestou, která mi dávala smysl. Nemohla jsem dál vysvětlovat, proč v Emergency game vidím svoje poslání, když on ne.

A teď, v roce 2025, školíme program Přežij s Emergency Game.
Toto je můj příběh.